O štěstí, dřevu, roubenkách a lidech
„Dej Bůh štěstí tomu domu!“ Mohlo by se zdát, že jde jen o nic neříkající frázi dnes už znějící snad trochu staromódně.
O štěstí...
„Dej Bůh štěstí tomu domu!“ Mohlo by se zdát, že jde jen o nic neříkající frázi dnes už znějící snad trochu staromódně. Jde o přání štěstí. Štěstí domu ve kterém se chci cítit dobře, štěstí domu, kde chci žít. Tohle štěstí je důležité pro život i dnes a ani čas nic neslevil z potřeby štěstí, toho příjemného pocitu, který bychom měli prožívat a cítit ve svém domě. Ten pocit, to teplo domova se nevytváří předepsanou tepelnou normou, ani nelze měřit na pravost úhlů a pravidelnost stěn s plastickou rovností. Tento pocit nikdy nevzejde z přesností strojů, ale z díla rukou. Lidských rukou, které dokáží jako jediné s přírodou vytvářet neopakovatelné tvary a zanechat stopu s originální dokonalostí. Originalita rukou a přírodních materiálů společně vytváří dílo nezapomenutelné a jedinečné.
O dřevu...
Mohlo by se říci surovina, stavební materiál, ale v první řadě je to strom. Živý strom, který dýchá jako já, pije vodu jako já a žije. Déle nežli já. S úctou a prosbou o odpuštění pohlížím na strom, který je mnohem starší a já jej porážím a doufám, že každý, komu poslouží jako útočiště a kdo bude čerpat sílu z jeho mohutnosti a majestátnosti, naplní smysl jeho života.
O roubenkách a lidech...
Říkám „ teplo domova“ a myslím přitom na svůj návrat domů, do roubené chaloupky ke kachlovým kamnům. Do chaloupky, která dýchá, voní - žije. Ruce, které se dotýkaly každého kousku dřeva, který přetvářely, tam zanechaly kousek svého ducha a energie. Představuji si to panorama , které mě vítá, když se blížím k domovu a pomyslím si:
„Těším se domů“
Jste zde: Roubenky / O štěstí, dřevu, roubenkách a lidech
- Úcta k tradicím a mnohaletým
zkušenostem našich předků - Láska k řemeslům,
která vymírají - Pocta materiálům
prověřeným staletími - Cit pro harmonii
člověka s přírodou - Pochopení potřeb krajiny
a jejího rázu
